Historie

Budova v Mostě

Budova dnešního Dětského centra Ústeckého kraje v Mostě byla postavena v letech 1926–1928 jako Domov sv. Josefa (sirotčinec). O její výstavbu se zasloužil karmelitánský řád. Už v lednu roku 1900 se sestry karmelitky Božského Srdce Ježíšova přestěhovaly s prvními sirotky do Mostu, kde v ulici Jezerní otevřely první sirotčinec. V tomto zařízení působily až do otevření nové budovy, pro jejíž stavbu získaly pozemek na Zahražanech. Díky umístění budovy v této části města přestála i demolici starého Mostu. Řádové sestry zde působily přibližně dalších dvacet let. Po roce 1945 přesídlily do Německa a Nizozemska. 

Do roku 1954 budovu využívaly Severočeské hnědouhelné doly jako své sídlo. V roce 1954, po dohodě s řádem, byla budova předána státu s podmínkou, že bude i nadále sloužit dětem. V jedné polovině objektu byl proto zřízen kojenecký ústav s kapacitou 60 kojenců a 30 lůžek pro nedonošené děti, ve druhé polovině budovy bylo umístěno dětské oddělení nemocnice.

V roce 1978 byl kojenecký ústav přestěhován do objektu dnešní Nemocnice následné péče v Mostě a budova prošla desetiletou rekonstrukcí, která skončila v roce 1988.

Po dokončení rekonstrukce se zařízení vrátilo do původní budovy pod novým názvem Dětský domov pro děti do tří let. Od 1. ledna 1992 se stal dětský domov rozhodnutím Okresního úřadu Most samostatnou příspěvkovou organizací, oddělenou od NsP Most.

V roce 1997 byla dokončena rekonstrukce půdních prostor, kde byla zřízena oddělení batolat a dětí s mentálním, tělesným či kombinovaným postižením.

Od 1. července 1999 došlo ke změně původního rehabilitačně-výchovného stacionáře (s kapacitou 20 dětí) na denní pobyt ÚSP se stejnou kapacitou. Od 1. ledna 2000 byla část zařízení (oddělení pro handicapované děti starší tří let) převedena pod Ústav sociální péče Janov.

V září 2000 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce kojenecké a batolecí kuchyně v hodnotě 14,5 milionu korun. Kolaudace proběhla v květnu 2001 a od června téhož roku kuchyně slouží dětem a zaměstnancům tohoto zařízení.

V roce 2006 došlo ke sloučení všech tří kojeneckých ústavů v Ústeckém kraji – v Mostě, Teplicích a Rumburku – do jednoho společného zařízení nazvaného Kojenecké ústavy Ústeckého kraje. Toto spojení mělo za cíl zefektivnit správu a optimalizovat využití personálních i materiálních zdrojů. Nově vzniklé zařízení pod jednotnou správou Ústeckého kraje umožnilo lepší koordinaci péče o kojence a batolata v regionu a připravilo půdu pro následnou modernizaci a transformaci služeb.

Budovy v Teplicích

Kojenecký ústav v Teplicích se nacházel ve dvou vzájemně propojených secesních vilách v lázeňské části města, nedaleko městského parku, dětského hřiště a centra města. Vily byly původně postaveny jako rodinná sídla pro dvě příbuzné rodiny. Před druhou světovou válkou však původnímajitelé opustili město a budovy přešly do německého vlastnictví. V průběhu války sloužila jedna vila jako sirotčinec, druhá byla rozdělena na byty.
Po skončení války byly obě budovy přizpůsobeny novému využití. V roce 1947 zde byl zřízen kojenecký ústav, který sloužil dětem z celého regionu více než šest desítek let. Jedna z vil byla určena pro děti kojeneckého věku, druhá pro batolata. Obě vily měly prostorné, vzdušné místnosti a obklopovala je velká zahrada přizpůsobená pro pobyt dětí.
Za dobu svého provozu prošlo tímto ústavem více než 4 600 dětí. Kapacita zařízení činila přibližně 64 míst – 40 pro kojence a 24 pro batolata.
Druhá z vil sloužila po válce nejprve jako administrativní budova a ubytovna teplické nemocnice. V roce 1998 byla díky finanční pomoci Nadace Dobré vůle Olgy Havlové přestavěna na dětský domov pro děti do tří let.

Budovy v Rumburku

Galerie